Útočná vozba
Útočná vozba
Útočná vozba je termín, kterým byly v tehdejší době označovány obrněné jednotky.
Československo bylo tak jedinou (malou a střední) zemí, která měla ve výzbroji obrněnou techniku vlastní konstrukce i vlastní výroby (což je velmi důležité i pro uplatnění v boji - výcvik, opravy, atd.)
Tanková technika byla vyzbrojována výhradně kanonovou výzbrojí (kromě tančíků britského původu), což představovala velkou výhodu, neboť německá obrněná technika byla tvořena právě tančíky (čili pouze s kulometnou výzbrojí), což činilo cca 50 % oproti 80 % v čs. armádě.
Základní schéma
Československé obrněné jednotky prošly svým vývojem:
- první období, kdy by se dalo uvažovat o vytváření obrněných jednotek (tehdy v rámci pěchoty), bylo září 1933. Do výzbroje byly zařazovány obrněné automobily a tančíky vz. 33 (kulometná výzbroj).
- V září 1935 byla provedena výstavba tří pluků obrněných jednotek, sloučených do samostatné brigády.
- Posléze byly do výzbroje zařazovány lehké tanky domácí výroby, a to vz. 34 a vz. 35 (LT35).
- Ve vývoji a ve fázi prototypů byly i další lehký tank vz. 38 (LT38) a střední tank vz. 39 (ST39).
- Od října 1937 byla stanovena koncepce - 4 rychlé divize (po 2 brigádách: jezdecká a motomechanizovaná) měly být schopné vést boj i po překonání určité vzdálenosti.
- Od jara 1938 se začaly stavět obrněné jednotky i pro hraničářské jednotky, takže statická linie tím získala potřebnou dynamiku i operační hloubku.
- V září 1938 mělo 80 % veškeré obrněné techniky kanonovou výzbroj (tj. cca 350 ks LT35).
- Plán: v roce 1940 mít 14 praporů tanků + několik desítek samostatných rot a čet tanků a obrněných automobilů.
Uvedená koncepce (od 1937) útočné vozby zahrnovala 4 rychlé divize tvořené:
- 2 brigádami - jezdeckou a motomechanizovanou,
- motomechanizovanou brigádu měly tvořit: 2 prapory lehkých tanků, 2 prapory motorizované pěchoty.
- dělostřelectvo,
- motorizovaný předzvědný oddíl: rota lehkých tanů a rota obrněných automobilů.
- Rychlá divize měla tedy celkem 7 tankových rot, tj. více než 110 tanků.
Kromě toho měla čs. armáda ve výzbroji ještě 5 stálých a 12 improvizovaných obrněných vlaků, jejichž využití umožňovala hustá železniční síť.
Ostatní divize měly ve stavu průzkumné jednotky tankovou četu, samostatné čety tančíků a obrněných automobilů.
Německá tanková divize té doby měla ve stavu sice 300 tzv. tanků, ale protože polovina z nich byly tančíky (kulometná výzbroj), mohla se rychlá divize čs. armády směle pustit do boje i s ní, jelikož kanonová výzbroj by početní nevýhodu dorovnala (ba právě kanonová výzbroj by při střetu fungovala jako mobilní protitanková zbraň).
Výcvik
Protože pro tankové vojsko nebyl dostatek osádek a zkušených vyšších velitelů, bylo plánováno, že větších množství tankových jednotek bude vybudováno od roku 1939, protože v té době budou již vycvičeny až 3 ročníky záloh obsluhy a cca 40 vyšších důstojníků pro velení tankovým praporům. Jinak se jednotky obrněné techniky zúčastňovaly cvičení čs. armády.
Lehký tank vz. 35
Čs. armáda objednala novou řadu lehkých tanků za 240 000 000 Kčs, celkem 298 tanků (160 ks do října 1935, 35 ks do května 1936, a 103 ks do června 1936 - poslední dodávka se protáhla do listopadu 1937). Kromě toho, v roce 1938, požádala o dalších 105 tanků.
Tanky vyráběly firmy Škoda Plzeň a ČKD Praha.
LT35 byl tedy lehký tank (hmotnost 10,5 t) s posádkou 3 mužů (velitel-střelec, řidič a radista-kulometčík). Čelní pancéřování mělo tloušťku 25 mm, boky a záď 16 mm. Pohon tvořil benzínový (!) motor Škoda T-11/0 o výkonu 120 kW. Maximální rychlost byla 34 km/hod.; dojezd terén / silnice byl 120 / 190 km.
Výzbroj tvořil kanon Škoda A3 vz. 34 ráže 37 mm (78 nábojů) a dva kulomety ZB vz. 35 / 37 ráže 7,92 mm (2 700 nábojů).
Tank měl nižší měrný tlak (0,51 kg/cm) než srovnatelný německý PzKpfw III, což by bylo výhodou pro pohyb i v podmáčeném terénu (počasí v říjnu 1938 bylo deštivé). Také podvozek se ukázal jako vhodnější pro boj v terénu.
Rok 1938
V září 1938 bylo postaveno 5 praporů, 1 samostatná rota a 40 čet lehkých tanků, 20 čet tančíků, 4 roty a 6 samostatných čet obrněných automobilů, 5 stálých a 12 improvizovaných obněných vlaků.
Každá hraniční oblast a divize měla k dispozici 1 četu lehkých tanků a 1 rotu protitankových kanonů, což vzhledem k tomu, že 1 četa čs. lehkých tanků (3 LT) měla značnou palebnou převahu mohla tato sestava zastavit i 1 německý tankový oddíl s celkem 70 tzv. tanky (ve skutečnosti ovšem tančíky s pouze kulometnou výzbrojí). A přestože v té době čs. tankové jednotky netvořily samostatný druh zbraně, byly nepochybně schopné eliminovat německou tankovou převahu a také dostatečně důrazně podpořit i ofenzívní akce čs. armády.